Život bez zraku není jen černočerný svět, je plný tvarů, jasu i stínů... a také překážek

Jak by to tedy mohlo vypadat v praxi? Jaké prvky chytré domácnosti slabozrakým či nevidomým pomáhají? A jak zařídit interiér jejich bytů nebo designovat nejrůznější spotřebiče?

V hlavní roli technologie

„Pro mě je zásadní světlo. Jsem velmi ráda, že existují žárovky pro domácnost, u nichž se dá volit intenzita,“ říká Nicole Fryčová, právnička a expertka v oblasti přístupnosti a práv lidí se zdravotním postižením. Jako člověk s těžkým zrakovým postižením přesně ví, co v běžném životě pomáhá.

Problémem jsou podle ní především dotykové spotřebiče nebo například platební či vyvolávací terminály, které jsou pro lidi s těžkým zrakovým postižením často nepoužitelné. „Dnes vládne trend dělat všechno dotykové. Pro člověka s těžkým zrakovým postižením je ale velmi problematické takové spotřebiče ovládat, někdy dokonce zcela nemožné,“ říká Nicole. A tady může pomoct chytrá domácnost – protože například elektrospotřebiče můžete ovládat pomocí aplikace. „Setkala jsem se s pračkou, kterou šlo takto kompletně ovládat. To je ideální řešení, protože aplikaci si můžete buď zvětšit pomocí zvětšovacího softwaru, nebo použít hlasový výstup a ovládat ji bez zrakové kontroly. Problém je ale v tom, že takové elektrospotřebiče jsou mnohem dražší než běžné spotřebiče.“

Dalšími možnostmi jsou třeba různé „chytré" vypínače, zásuvky, domovní telefony s hlasovým ovládáním či ovládané prostřednictvím aplikací v mobilním telefonu. Už při plánování elektroinstalace je vhodné myslet na specifické potřeby nevidomých.

„Partnerství naší firmy s Nadačním fondem Českého rozhlasu Světluška vnímáme jako přirozené," vysvětluje Vladimír Janypka, ředitel jednotky ABB Elektrotechnika. „Světluška pomáhá svou činností nevidomým a slabozrakým ve světě jejich speciálních výzev. My zase vyrábíme v Jablonci nad Nisou vypínače a zásuvky a snažíme se o to, aby byly vhodné pro všechny. O to více nás v ABB těší, že barevné i tvarové variace jsou užitečné nejen pro interiérový design a že hlasové ovládání například domovního zvonku nebo nalepovací bezdrátové a bezbateriové vypínače jsou nejen komfortní, ale i užitečné. Spolupráce se Světluškou mi “otevřela oči” v tom, že barevné kontrasty nebo výraznější tvarové hrany našich vypínačů a zásuvek mohou slabozrakým výrazně usnadnit orientaci. I proto jsme se rozhodli podporovat osvětu v oblasti designu pro všechny. A děkuji všem, kteří se činnosti ve prospěch nevidomých a slabozrakých angažují". Správně umístěné a označené vypínače, možnost vzdáleného ovládání osvětlení a další technická řešení mohou výrazně usnadnit každodenní život a zvýšit pocit bezpečí nevidomých a slabozrakých obyvatel.

Nejrůznější aplikace a hlasové ovládání jsou tedy pro lidi s těžkým zrakovým postižením vítanou pomocí. S čím se však potýkají dnes a denně a na každém kroku, je často nepřístupnost těchto nástrojů. Je důležité, aby firmy a státní a veřejné instituce co nejvíce „otevřely“ a uzpůsobily webové aplikace tak, aby se v jejich prostředí mohli pohybovat slabozrací či nevidomí lidé. Zkrátka, aby čím dál více technologií a pomůcek bylo “blind friendly”.

Zatím to tak ale není. „Přístupnost v digitálním nebo online světě je katastrofální. I když spotřebič je dotykový a má aplikaci pro ovládání, většina těch aplikací není přizpůsobená,” říká Linda Albrechtová, nevidomá sociální pracovnice a zakladatelka blogu BLINDička aneb Život prakticky nevidomé ženy. Podle ní vývojáři vědí, jak navrhnout spotřebiče a k nim aplikace, které by splňovaly standardy designu pro všechny, ale...

„Je to náročné, protože se musí myslet na konstrukci webu nebo aplikace od začátku. A to se netýká designu jen pro zrakově postižené,” upozorňuje Linda Albrechtová. „Design for all” by měl být přístupný pro všechny typy postižení, ať je to zrakové, sluchové, poruchy učení, poruchy autistického spektra. A nemusí jít o celoživotní hendikep. Stačí, když se zamyslíme nad tím, jak velká populace lidí je v seniorském věku a jaké potřeby tato skupina lidí s přibývajícím věkem a přidruženými omezeními má. Zkrátka každé postižení má nějaké nároky na design aplikací a webu. Jenže! „Převládá názor: ‚Kolik postižených se na náš web bude dívat?‘ Přitom když je to inkluzivní a přístupné pro postižené, je to jednodušší a příjemnější i pro uživatele bez jakéhokoli hendikepu,” upozorňuje Linda Albrechtová.

Jak nezakopnout

Prvky chytré domácnosti jsou jedna věc, nesmíme však zapomínat ani na samotný interiér domácnosti. „Základ je nemít žádné překážky, například koberečky, které se musí překračovat, nebo lištu, o kterou lze zakopnout. Podlaha by měla být rovná. Je dobré odstranit prahy a mít podlahu ve stejné výšce. Když někde rekonstruuji nebo stavím, zvažuji, jestli jsou schody opravdu potřeba. Tohle všechno představuje riziko úrazu,“ vypočítává interiérová designérka Veronika Loušová, která se mimo jiné věnuje navrhování speciálních kuchyní pro nácvik sebeobsluhy nevidomých a slabozrakých a celkově přístupným interiérům. „Ty kuchyně jsou kontrastní a výrazné. Je to z toho důvodu, že klienti do nich chodí jednou za čas. Učí se v nich vařit, musí to být tedy bezpečné prostředí, pohybují se zde ještě s instruktorem. Doma jste ve svém prostoru – tam si můžete některé principy z té cvičné kuchyně přenést," říká Veronika Loušová.

Linda Albrechtová pak doplňuje: „Každá zraková vada je jiná a potřeby každého zrakově postiženého jsou také jiné. Někdo preferuje světlou kuchyň, protože má pocit, že se mu na základě světla nebo světlého dekoru rozjasní vidění. Většina klientů, se kterými pracujeme a kteří mají zbytky zraku, potřebuje hlavně kontrast. Co se týče dekoru nebo obkladů za linkou, je důležité, aby se zadní stěna neslévala s pracovní deskou. Většinou to bývá tak, že jsou buď skříňky tmavší a pracovní deska světlejší, nebo naopak.“

Klíčové jsou jednoduchost, předvídatelnost, kontrasty. Svět slabozrakých a nevidomých zkrátka není černý. Aby v něm mohli plnohodnotně (a co nejvíce samostatně) žít, stačí se „jen“ trochu snažit. V technologiích, designu či architektuře. A to nejdůležitější: mít otevřenou mysl a naslouchat.

Evropa dělá krok k bezbariérovému digitálnímu světu

Dobrou zprávou je, že změna konečně přichází. Evropská unie totiž přijala zákon, který posouvá přístupnost z roviny dobrovolnosti do roviny povinnosti. Od poloviny roku 2025 začne platit tzv. Evropský zákon přístupnosti (EAA), který zajistí, aby webové stránky, aplikace a další digitální služby byly přístupné všem — včetně lidí s handicapem. Zákon bude platit pro všechny firmy s více než 10 zaměstnanci a obratem nad 2 miliony eur, které poskytují digitální služby zákazníkům v EU.

V praxi to znamená, že webové stránky a aplikace budou muset být navrženy tak, aby fungovaly s hlasovými čtečkami, nabízely textové alternativy k obrázkům a byly ovladatelné pouze klávesnicí. Přístupný design přitom prospívá všem — senioři ocení přehlednější webové stránky, rodiče s malými dětmi jednodušší ovládání, a firmy získají přístup k novým zákazníkům. Platí zde stejné pravidlo jako v architektuře: co je nezbytné pro některé, je komfortní pro všechny.

Změny budou postupné — nové digitální produkty musí splňovat požadavky od 28. června 2025, existující produkty mají čas na úpravy až do roku 2030. Přesto je to významný krok směrem k tomu, aby digitální svět nebyl plný bariér, ale naopak — aby byl otevřený a přívětivý pro všechny bez rozdílu. Až příště budete využívat webovou stránku, zkuste si na chvíli představit, jak by to vypadalo, kdybyste ji nemohli vidět nebo ovládat myší. Takové malé cvičení empatie může být prvním krokem k pochopení, proč je design přístupný pro všechny tak důležitý.

Tyfloservis: Pomáhá od roku 1991 nevidomým a slabozrakým lidem získat potřebné informace a praktické dovednosti, díky nimž mohou žít samostatněji a nezávisleji na cizí pomoci. Terénní a ambulantní služby jsou lidem se zrakovým postižením poskytovány zdarma prostřednictvím sítě 13 krajských středisek.

Veronika Loušová: Produktová a interiérová designérka, která se věnuje designu kuchyní pro nácvik sebeobsluhy nevidomých a slabozrakých a celkově přístupným interiérům. Dlouhodobě spolupracuje s organizací Tyfloservis. Založila organizaci Czechdesign na podporu českého designu.

Linda Albrechtová: Nevidomá sociální pracovnice a zakladatelka blogu BLINDička aneb Život prakticky nevidomé ženy. Pracuje v plzeňském Tyfloservisu, o.p.s., kde přednáší studentům medicíny, zdravotním sestrám či sociálním pracovníkům. Je také konzultantkou na Západočeské univerzitě v centru pro studenty se speciálními vzdělávacími potřebami.