Svět nevidomých je plný překážek, které nikdo neřeší

Nepřívětivé stavby

Myslí architekti a developeři dostatečně na to, že jejich domy by měly být uživatelsky přívětivé i pro lidi s postižením? Projevuje se to nějak v jejich projektech?

NICOLE: Mám teď jeden příklad nové budovy v centru Prahy. Je tam plášť, který vybíhá do prostoru. Točili jsme o tom s pořadem Černé ovce reportáž, protože je to velmi nebezpečné. Člověk najednou narazí hlavou do toho vybíhajícího pláště, kde je opravdu ostrá hrana. Potkali jsme se se zástupci investora, byli velmi překvapení, že jim to vůbec nedošlo. Pak – bez jakékoliv konzultace – kolem toho udělali takový pseudovodicí pás. Jenže ten se vůbec nedá poznat bílou holí, vůbec neodpovídá legislativním požadavkům. Neuvěřitelné, a to jsme jim říkali: Konzultujte to!“ Oni se pak nějak odmlčeli. Kolega tam dokonce šel kolem, když se ten pás vyráběl. Bylo to asi velmi finančně náročné, provedené je to velmi pěkně, ale vůbec to neplní tu roli.

A pak jsme se loučili a zjistila jsem, že výtah uvnitř budovy je totálně nepřístupný, protože ovládání je opět na dotykovém panelu. Jejich argument byl, že ten, kdo tam bude jezdit, bude mít svoji kartu, která bude mít předvolená patra. Zapomněli na to, že podle projektu má být v horním patře restaurace, která má být přístupná pro všechny návštěvníky.

Co by se mělo udělat pro to, aby byl výtah řešený bezbariérově?

NICOLE: Ve výtazích dle aktuální právní úpravy jsou instalována dotyková tlačítka, je u nich označení Braillovým písmem, výtah mluví a jste schopni ho sami obsloužit i bez zrakové kontroly.

Světlo versus tma

Co ve vašem interiéru potřebujete mít jinak nebo jste museli v minulosti něco změnit, aby se vám v prostoru dalo volně pohybovat?

LINDA: Každá zraková vada je jiná a potřeby každého zrakově postiženého jsou také jiné. Někdo preferuje světlou kuchyň, protože má pocit, že se mu na základě světla nebo světlého dekoru rozjasní vidění. Většina klientů, se kterými pracujeme a kteří mají zbytky zraku, potřebuje kontrast. Co se týče dekoru nebo obkladů za linkou, je důležité, aby se zadní stěna neslévala s pracovní deskou. Většinou to bývá tak, že jsou buď skříňky tmavší a pracovní deska světlejší, nebo naopak. Záleží na tom, co člověk potřebuje.


Obr. Kontrastní vypínače v kuchyni

NICOLE: Souhlasím se vším, co řekla Linda. Pro mě je zásadní světlo. Jsem velmi ráda, že existují žárovky pro domácnost, kde se dá volit intenzita. Velmi často potřebuji něco vyfotit do tabletu, abych si to mohla zvětšit a přečíst. Jakmile se setmí, s běžným osvětlením, které máme v bytě, to není možné.

Pomáhají vám prvky chytré domácnosti? Vstupují technologické novinky do vašeho života a ulehčují ho?

NICOLE: Určitě. Ale zároveň je dnes trend dělat všechno dotykové – elektrospotřebiče, platební terminály. To je pro člověka s těžkým zrakovým postižením velmi problematické ovládat, někdy dokonce zcela nemožné. Tady právě pomáhá chytrá domácnost. Setkala jsem se například s pračkou, kterou šlo ovládat zcela pomocí aplikace. To je ideální řešení, protože aplikaci si můžete buď zvětšit pomocí zvětšovacího softwaru, nebo si spustit hlasový výstup a ovládat ji zcela bez zrakové kontroly. Problém je v tom, že tyto elektrospotřebiče jsou mnohem dražší než ty běžné.

Existuje nějaká podpora pro pořízení těchto technologií?

NICOLE: V rámci sociálního zabezpečení funguje něco, čemu se říká příspěvek na zvláštní pomůcku. Tento příspěvek se poskytuje lidem s různým druhem zdravotního postižení, ale prvky chytré domácnosti tam nejsou zahrnuty. Přitom to může pomoci i jinak zdravotně postiženým lidem, například těm, kteří jsou zcela nebo částečně ochrnutí. Já bych to rozhodně do té kategorie pomůcek řadila a doufám, že i stát se v tomto směru posune, protože technologicky zůstává někde před dvaceti lety.

Jak vnímáte nové technologie a prvky chytré domácnosti vy, Lindo?

LINDA: Když mluvíme o chytré domácnosti a důležitosti výběru různých spotřebičů, prosím, nepředstavujme si, že jakýkoliv spotřebič s aplikací je přístupný i pro člověka bez zrakové kontroly. Přístupnost v digitálním nebo online světě je katastrofální. I když spotřebič je dotykový a má aplikaci pro ovládání, většina těch aplikací není přizpůsobená. Není "blind friendly".

Velmi často se setkáváme s tím, že vývojáři si říkají: "Proč bychom měli aplikaci vyvíjet podle zásad přístupnosti? Vždyť si to zdravotně postižený nebude pořizovat. Když nevidí, tak přece nepoužívá mobilní telefony." Narážíme hodně na předsudky ohledně toho, co člověk bez zrakové kontroly dělá a nedělá.

Jaké je řešení? Hlasový výstup?

LINDA: Když se začne stavět aplikace od začátku, je potřeba nastudovat zásady přístupného webu. Když si to takhle člověk zadá, vývojáři to vědí, jak se to dělá. Je to ale náročné, protože se musí myslet na konstrukci webu nebo aplikace od začátku. Ale to se netýká designu jen pro zrakově postižené.

Design pro weby a aplikace by měl být přístupný pro všechny typy postižení – ať se jedná o sluchově postižené, zrakově postižené, poruchy učení nebo poruchy autistického spektra. Každé postižení má nějaké nároky na design aplikací a webu. Ale odborníků, kteří tohle vědí a umí, je málo a také jsou potřeba peníze – proto se do toho firmy nehrnou. Převládá názor: „Kolik postižených se na náš web bude dívat?“ Přitom když je to přístupné pro postižené, je to jednodušší a příjemnější i pro vidícího uživatele.

Ostré hrany bolí

Vraťme se ještě k tomu, co ve vaší domácnosti. Vypadá nějak jinak na první pohled? Jsou tam nějaké prvky, které jsou specifické a potřebné pro vaše fungování?

LINDA: Vtipná řešení asi úplně nemám, ale jak mluvila Nicole, potřebuji všude mít hodně světla. Co se týče prahů, máme je tady v koupelně a na záchodě. Jinak to vyřešit nešlo, nebo úplně nešlo srovnat. Když člověk ví, že tu překážku v podobě prahu nebo malého schůdku má a žije tu léta, tak si na to zvykne.

Aby si člověk, který vidí, nepředstavoval, že je nemožné mít v bytě prahy - to samozřejmě tak není. Člověk, když žije v nějakém prostředí a využívá ho trvale, zvykne si. Je tu ale problém asi ve všech domácnostech: ještě jsem nepotkala žádnou, kde by byly rohy krásně zakulacené. Takže já hrozně často nabírám, a to ve svém bytě žiju 12 let, tuhle kuchyňskou linku. Ten roh - nejen kvůli malým dětem, ale i kvůli nevidomým, bych zrušila. Chtěla bych mít všechno kulaté.

Hlavně si všechno zapamatovat

Jak funguje označování spotřebičů? Jakým způsobem to děláte?

LINDA: Když naši klienti vybírají nové spotřebiče, většinou volí mechanické ovládání na pračce, mikrovlnce nebo myčce. Stanoví se třeba tři nebo čtyři programy, aby si to člověk zapamatoval. Nemůžete označit všechny programy, to by bylo kontraproduktivní. Například u pračky víme, že nejčastěji pereme na 40 stupňů, občas je třeba něco vyvařit na 90 a někdy hedvábí na 20 stupňů. Označíme tedy tyto tři nejčastěji používané programy nějakým korálkem nebo hmatným prvkem. Korálky se dají koupit leckde a přilepí se třeba vteřinovým lepidlem nebo konturpastou. Nebo na troubě: nejčastěji se peče na 200, 180 stupňů. Já mám označené jen dva programy, protože na těch peču nejčastěji a víc jsem snad ani nikdy nepoužila.

Obr. Čtecí tužka pro nevidomé


Obr. Linda Albrechtová v kuchyni

I když máte takhle označenou domácnost na všech spotřebičích, člověk by musel mít hlavu jako pátrací balón, aby si všechno pamatoval. Proto se k tomu využívají další technologie - člověk si udělá hlasový výstup nebo si “poznámky” namluví na diktafon. Když je uživatel Braillova bodového písma, napíše si krátký manuál.

A bezpečnostní prvky, které vám třeba zahlásí například zapomenuté světlo nebo zapnutý sporák – oceňujete v domácnosti?

LINDA: Určitě, třeba když je pračka nebo myčka hotová, tak to oceňuji. Nebo když nedovřu ledničku, a ta pípá. To je také užitečné, protože člověk dělá věci rychle nebo zapomene, že mu něco pralo. Ale upozornění jsou dobrá nejen pro lidi, co nevidí, ale když to vezmeme z obecného hlediska, tak i pro seniory. Je zkrátka potřeba dbát na bezpečnost. Také vím, že existují vypínače, které při odchodu vypnou zásuvky, zhasnou a podobně, ale není to standardem v obyčejném bytě.

.....

Linda Albrechtová: Nevidomá sociální pracovnice a zakladatelka blogu BLINDička aneb Život prakticky nevidomé ženy. Pracuje v plzeňském Tyfloservisu, o.p.s., kde přednáší studentům medicíny, zdravotním sestrám či sociálním pracovníkům. Je také konzultantkou na Západočeské univerzitě v centru pro studenty se speciálními vzdělávacími potřebami.

Nicole Fryčová: Právnička, expertka v oblasti přístupnosti a práv lidí se zdravotním postižením. Od roku 2019 působí jako předsedkyně Výboru pro přístupnost veřejné správy a veřejných služeb při Radě vlády pro osoby se zdravotním postižením. Pracuje mimo jiné v Legislativním odboru Národní rady osob se zdravotním postižením a je členkou Rady vlády pro osoby se zdravotním postižením a Poradního orgánu veřejného ochránce práv pro oblast ochrany práv osob se zdravotním postižením.

Tyfloservis: Tyfloservis pomáhá od roku 1991 nevidomým a slabozrakým lidem získat potřebné informace a praktické dovednosti, díky nimž mohou žít samostatněji a nezávisleji na cizí pomoci. Terénní a ambulantní služby jsou lidem se zrakovým postižením poskytovány zdarma prostřednictvím sítě 13 krajských středisek. Nevidomí a slabozrací lidé se v Tyfloservisu učí například samostatně se pohybovat v prostoru s bílou holí, postarat se o svou domácnost, číst a psát Braillovo bodové písmo nebo psát na klávesnici počítače. Více informací najdete na https://www.tyfloservis.cz/.