Společnost ABB letos slaví 155 let od založení jejího jabloneckého výrobního závodu, kterému se dnes dá s trochou nadsázky říkat „továrna na vypínače“. Rádi bychom vám při této příležitosti v sérii článků přiblížili, jak u nás design vypínače vzniká a kdo za ním stojí, stejně jako potvrdili fakt, že každý vypínač je skutečně do posledního šroubku vyrobený v Jablonci nad Nisou.
V tomto prvním dílu vám Vladimír Janypka v rozhovoru představí osobu, u níž příběh vypínače začíná a u něhož první nápady a myšlenky dostávají první obrysy a tvar – designéra Vlastimila Hujera.
Jak dlouho v ABB pracujete?
Moje první zkušenost s tehdy ještě Elektro-Pragou začala v roce 1989, kdy jsem tady byl občas jako student na brigádě. Trvale zaměstnán jsem ve vývojové konstrukci od roku 1991.
Co je nejtěžší při navrhování nových vypínačů a zásuvek?
Je důležité mít představu o tvaru designu. A není podstatné, zda vzniká na papíře nebo obrazovce počítače. Pak nastává možná nejtěžší část, kdy je nutné prvotní ideu a design „přetavit“ do reálně vyrobitelné a plně funkční podoby tak, aby všechny výrobky jedné designové řady k sobě ladily, protože to nejsou jen běžné vypínače a zásuvky, ale i oblíbené, typicky české, dvojzásuvky, datové a televizní zásuvky a různá elektronická zařízení. Tady přichází spousta kompromisů, kdy se design různě ladí a v případě spolupráce s externími designéry, kteří nemohou znát celou výrobkovou řadu, se hledá řešení, aby byla zachována idea designu a výrobek neztratil funkčnost.
Máte při tvorbě úplně volnou ruku a jednoduchý příkaz „udělej nový vypínač“, nebo s jakým zadáním pracujete?
Mám i nemám. U designu je limitů méně, zato u technické části pod omítkou je limitů celá řada. Jsou to jednak funkční vazby na to, co je uvnitř a co běžný uživatel nevidí, ale co musí spolu s designem fungovat. Dalším limitem jsou elektrotechnické normy a předpisy. V neposlední řadě je člověk limitován i materiálem, který může použít. Pochopitelně neméně důležitá je i předpokládaná cena finálního výrobku.
Jak složité je navrhnout design vypínače? Vždyť je to jen takový čtvereček na zeď a všechny vypadají podobně. Co na tom lze ještě vymyslet?
Naše výrobky nejsou jen vypínače, ale vždy je to celá řada výrobků. Stejně jako nejezdíme ve stále stejných automobilech, ačkoli mají podobnou velikost a čtyři kola, tak naši zákazníci chtějí mít v interiéru něco nového, s odlišnou barvou, tvarem či materiálem. Chtějí, aby design byl jiný, ale nesmí být zase jiný moc, protože spousta uživatelů je poměrně konzervativní.
„Chtějí, aby byl nový design, ale nesmí být zas moc jiný…“, to máte asi radost, když dostanete takový úkol.
Jak dlouho trvá, než se takový „obyčejný” vypínač vymyslí?
Pokud se budeme bavit o technické části, která je uživateli skrytá, je zde spousta dílů, které musí vzájemně fungovat a být spolehlivé. Je to spousta testování u nás i externě a ověřování. Vše musí být i vyrobitelné a navržené v ideálním poměru cena/výkon. Takže to jsou měsíce až roky.
A co se týče designové stránky, kterou vidí uživatel na zdi, tak nápad můžete nosit v hlavě a jeho skicu mít na papíře za pár minut, ale aplikovat následně design tak, aby fungoval od vypínače po vysavačovou zásuvku či pohybové čidlo, to je práce celého týmu lidí na spoustu měsíců.
Co obnáší práce designéra v mezidobí, kdy už je nová designová řada uvedena na trh, do chvíle, kdy přijde zadání na nový design vypínačů a zásuvek?
S každou designovou řadou je spojena spousta výrobků, které je nutné různě upravovat s ohledem na nové požadavky norem, zákazníků nebo výroby. Jednotlivé výrobkové řady se dál různě doplňují a inovují, takže práce designéra nikdy nekončí a uvedení nové řady je jen část toho všeho.
Jaký je váš největší designérský úspěch ve vypínačích a zásuvkách?
Spolu s akademickým sochařem Jiřím Dostálem se nám podařilo přijít počátkem devadesátých let s dnes velmi dobře známými designovými řadami vypínačů Tango a Classic, ale jsem i autorem designové řady Swing a designu „ípéček“ - nástěnného provedení s krytím proti stříkající vodě Praktik a Variant. Samozřejmě s kolegy z konstrukce jsem i spoluautorem technických řešení krytů ostatních designů jako Levit, Neo, Time, kde jsme spolupracovali s externími designéry.
Obr. Designeři Jiří Dostál, Vlastimil Hujer a jubilejní Tango v roce 2015
A když se vypínače a zásuvky lidem líbí, tak se dobře prodávají. Pokořená meta 10 milionů prodaných kusů Levitů je moc pěkný úspěch nejen pro firmu, ale i ocenění práce nás designérů.
Pracujete pokaždé s externím designérem?
Ne. Většinou před startem nového designu je jakési výběrové řízení a posuzují se interní či externí návrhy designů a pokud zvítězí interní návrh, rozpracovává se tento návrh. Návrhy externích designérů jdou, jak se říká, „do šuplíku“.
Byl velký rozdíl spolupracovat Jiřím Dostálem na Tangu a s Janem Čapkem na Levitu, když oba designy dělí víc jak 20 let?
Rozdíl byl především v použitých technologiích. U Tanga jsme měli na počátku jako nositele tvaru sádrový odlitek a výkresy byly ve 2D, zatímco u Levitu jsme už realizovali prvotní fyzické modely z 3D tiskárny a vizualizace byla v 3D programu.
Když spolupracujete s externím designérem, jaká je vaše role?
V první fázi je to role oponenta-konzultanta, který usměrňuje designéra tak, aby jeho ideový návrh byl realizovatelný s ohledem na řadu limitů, které u našich výrobků máme a to tak, aby prvotní myšlenka designéra byla stále patrná. V další fázi je to už spíše konstruktérská rutina, výkresy a další nezbytná dokumentace nutná pro realizaci.
Co pro vás znamená práce v ABB?
ABB je pro mě za těch víc jak třicet let místo, kde se nám podařilo spolu s mnoha fantastickými lidmi vytvořit, vyrobit a dostat do obchodů výrobky, které si naši zákazníci oblíbili a pomáhají jim v běžném životě. Je fajn vidět kolem sebe vypínače, zásuvky a další produkty, kterým jsem dal tvar, případně jsem se na jejich tvorbě nějak podílel.
Nelákalo by vás navrhovat raději auto než vypínač?
Možná lákalo. Ale když jsem na počátku devadesátých let začal v Elektro-Praze, automobilový design u nás neměl až tak zajímavou pozici jako dnes. Navíc mě práce na vypínačích a zásuvkách, které jsou všude kolem nás, začala bavit natolik, že už jsem u nich zůstal.
Rozhovor si také můžete pustit ve videu.
Vladimír Janypka působí ve společnosti ABB od roku 2017 v divizi ABB Elektrotechnika, která poskytuje produkty a řešení pro distribuci a řízení elektrické energie na úrovní nízkého a vysokého napětí, elektromobilitu a domovní instalace.
Před nástupem do ABB pracoval v obchodních společnostech zabývajících se elektrotechnikou a průmyslovou automatizací v České i Slovenské republice, kde zastával celou řadu řídících funkcí. Má titul z Českého vysokého učení technického v Praze se zaměřením na řídicí a automatizační komponenty. Vystudoval také Business Institut v Praze, kde získal titul MBA se specializací na Executive Management.